Dá se to poznat pohledem?

Někdy ano, ale u většiny mladých sklípkanů je určování podle vzhledu hodně nejisté. Z jedné fotky shora se dá často jen hádat.

Určení podle svlečky

Po svleku se prohlíží spodní část zadečku. Pokud je svlečka dostatečně zachovalá, dá se podle ní pohlaví určit mnohem lépe než podle fotky živého sklípkana.

Jak vypadá dospělý samec?

U dospělého samce bývá určení často výrazně jednodušší. Po posledním svleku se objevují znaky, které u samic nenajdeš.

Nejčastější chyby

Kdy má smysl pohlaví řešit?

Pokud máš prvního sklípkana jen pro radost z chovu, nemusíš pohlaví řešit hned. Důležitější je, aby byl v dobrých podmínkách a dobře prospíval.

Naše zkušenost

Začátečníci často chtějí znát pohlaví co nejdřív. My bychom ale nejdřív řešili samotný chov. Pohlaví je důležité hlavně ve chvíli, kdy chceš plánovat páření nebo konkrétní chovný projekt.

Hlavně ho neotáčej

Pokud sklípkan leží na zádech, nesnaž se ho obracet ani mu pomáhat. Pro sklípkana je to běžná poloha při svleku.

Jak poznat, že jde o svlek?

Co dělat?

Co rozhodně nedělat?

Jak dlouho to může trvat?

U menších sklípkanů může svlek trvat desítky minut až pár hodin. U větších jedinců to může být delší. Po samotném svleku pak ještě nějakou dobu tvrdne nový krunýř.

Kdy zbystřit?

Většinou jde o normální svlek. Víc bychom zbystřili hlavně tehdy, když se stav dlouho nemění nebo je vidět jasné poranění.

Naše zkušenost

Fotka sklípkana ležícího na zádech je jeden z nejčastějších dotazů, které začátečníci řeší. Ve většině případů nejde o problém, ale o úplně normální svlek.

Co je na nich jiné?

Norové druhy tráví velkou část života v úkrytu nebo pod zemí. Nejsou to sklípkani, které budeš mít pořád vystavené na očích. Jejich zajímavost je hlavně v tom, jak si budují vlastní prostor.

Jaké terárium pro norového sklípkana?

U norových druhů řešíme hlavně hloubku substrátu a možnost vytvořit stabilní úkryt. Dekorace jsou fajn, ale základ je vždycky substrát a klid.

Startovací nora dává smysl

U některých norových druhů se nám osvědčilo nabídnout jednoduchý základ úkrytu. Například kus korku částečně zahrabaný v substrátu nebo připravený vstup, který si sklípkan dál upraví podle sebe.

Pro koho jsou vhodní?

Norové druhy doporučujeme spíš lidem, které baví přirozené chování a nevadí jim, že sklípkana někdy uvidí méně. Není to špatný chov, jen je potřeba mít správné očekávání.

Na co si dát pozor?

Krmení norových druhů

Krmení bývá často jednoduché. Kořist nabídneš ke vstupu do nory a sklípkan si ji vezme, když má zájem. Pokud si potravy nevšímá, hmyz nenecháváme v teráriu zbytečně dlouho.

Druhy, které bychom zvažovali

Norové druhy jsou hodně zajímavé, ale ne všechny bychom doporučili začátečníkovi. Některé jsou rychlé, obrannější nebo prostě hodně skryté.

Naše zkušenost

Noroví sklípkani jsou super, pokud od nich nečekáš výstavního pavouka uprostřed terária. Jejich kouzlo je v tom, že si z ubikace udělají vlastní svět. Někdy je vidíš méně, ale když začneš sledovat vstupy, tunely a změny v substrátu, začne tě to bavit úplně jinak.

Proč jsou tak oblíbení?

Stromové druhy mají úplně jiný styl chovu než pozemní. Využívají výšku terária, staví si úkryty nad zemí a často vytvářejí krásné zapřádání mezi kůrou, větvemi nebo listy.

Jaké terárium pro stromového sklípkana?

U stromových druhů se snažíme nabídnout výšku, oporu a místo, kde si sklípkan může vytvořit vlastní úkryt. Nejde o to nacpat do terária co nejvíc dekorací, ale dát mu funkční prostor.

Co nás na nich baví nejvíc?

Za nás jednoznačně zapřádání. Stromový sklípkan často začne úplně jednoduše, ale časem si vytvoří vlastní systém tunelů, úkrytů a pavučin. A právě to je na tom pozorování krásné.

Nejčastější chyby začátečníků

Pro koho jsou vhodní?

Stromoví sklípkani jsou skvělí pro chovatele, kteří chtějí pozorovat aktivnější chování, stavbu úkrytů a zapřádání. Jen bychom je nedávali jako úplně první volbu člověku, který se bojí rychlejších reakcí.

Druhy, které bychom zvažovali

U stromových druhů bychom pro začátek vybírali spíš klidnější a dobře dostupné druhy. Rychlé a obrannější druhy bychom nechali až na později.

Naše zkušenost

Stromové sklípkany máme rádi hlavně kvůli tomu, jak si umí vytvořit vlastní prostor. U dobře zařízeného terária je člověk často jen pozorovatel toho, jak si sklípkan postupně postaví bydlení podle sebe.

Proč začít právě tady?

Pozemní druhy bývají pro začátek nejčitelnější. Neznamená to, že jsou všechny klidné nebo stejné, ale oproti rychlým stromovým nebo hodně skrytým norovým druhům dávají začátečníkovi víc prostoru učit se.

Jaké terárium pro pozemního sklípkana?

U pozemních druhů řešíme hlavně plochu a substrát. Výška terária není to nejdůležitější. Naopak zbytečně vysoké terárium může být problém, protože pád z výšky může sklípkana vážně poranit.

Substrát je důležitý

Pozemní sklípkani často upravují prostor kolem sebe, hrabou nebo si rozšiřují úkryt. Proto bychom substrátu nedávali jen tenkou vrstvu na efekt.

Pro koho jsou vhodní?

Na co si dát pozor?

Pozemní neznamená automaticky pomalý a klidný. I mezi pozemními druhy jsou rychlejší nebo obrannější sklípkani. Proto vždy vybíráme konkrétní druh, ne jen typ chovu.

Druhy, které bychom zvažovali na začátek

Z našich zkušeností dávají pro první chov smysl hlavně klidnější a odolnější pozemní druhy.

Naše zkušenost

Pozemní sklípkani jsou ideální vstup do chovu. Člověk se naučí číst chování sklípkana, pozná svlek, krmení i základní práci s teráriem. A až potom dává větší smysl zkoušet rychlejší stromové nebo více skryté norové druhy.

Co to vlastně je?

Dyskinetický syndrom je označení pro stav, kdy sklípkan ztrácí kontrolu nad pohybem. Může působit nekoordinovaně, třást končetinami nebo mít problém normálně chodit.

Co může být příčinou?

Přesná příčina nemusí být vždy jasná. Nejčastěji se ale řeší kontakt s chemií, kontaminace prostředí nebo problém s krmným hmyzem.

Co udělat jako první?

Co nedělat

Kdy už zbystřit?

Vážnější je situace ve chvíli, kdy se stav opakuje, zhoršuje nebo sklípkan zjevně nezvládá běžný pohyb.

Může to být i něco jiného?

Ano. Některé projevy můžou souviset se svlekem, stresem, poraněním, nevhodnými podmínkami nebo celkovým oslabením. Proto bychom nikdy nedělali závěr jen podle jednoho krátkého pozorování.

Naše zkušenost

Skutečný dyskinetický syndrom je něco, s čím se většina chovatelů běžně nesetká. Mnohem častěji se řeší svlek, stres, nevhodné podmínky nebo úplně normální odmítání potravy.

Za nás jednoduše

U většiny druhů není potřeba každý den rosit celé terárium. Mnohem víc nám dává smysl vlhčit jen část ubikace a nechat sklípkana, aby si vybral místo, které mu sedí.

Vlhkost neznamená bahno

Tohle je za nás jedna z nejčastějších chyb. Člověk se bojí, že má sklípkan sucho, a tak začne rosit víc a víc. Výsledek je přemokřené terárium, zatuchlý vzduch a často i plíseň.

Kdy je vlhkosti moc?

Kdy může být vlhkosti málo?

Nehodnotili bychom to podle jednoho čísla na vlhkoměru. Spíš sledujeme celkový stav terária, druh sklípkana a situaci kolem svleku.

Rosení není automatická povinnost

Rosení může dávat smysl u některých stromových druhů nebo při konkrétním nastavení terária. Ale rozhodně to neznamená, že každé terárium musíš každý den rosit.

Naše zkušenost

Začátečníci se často bojí, že mají málo vlhkosti. V praxi ale mnohem častěji vidíme opačný problém — zbytečně přemokřené terárium.